Opožděný vývoj řeči – diferenciální diagnostika prvního kontaktu

M. Kučera, K. Fritzlová

2. Základní anamnestické údaje v diferenciální diagnostice OVŘ

2.1  Dyslálie

2.2  Vývojová dysartrie

2.3  Vývojové dysfázie

2.4 Mentální retardace

2.5 Sluchová vada

2.6 Pervazivní poruchy / vysoce funkční autismus

3. Řeč a kresba 

3.1 Dyslalie a kresba  

3.2 Vývojová dysfázie a kresba

3.3 Vývojová dysartrie a kresba

3.4 Mentální retardace a kresba

3. 5 Pervazivní poruchy / vysoce funkční autismus a kresba

4. Závěr

 

V klinické praxi se foniatr setkává při diferenciální diagnostice opožděného vývoje řeči (OVŘ) nejčastěji s dětmi v rozmezí 3 až 5 let věku.  V rámci prvního kontaktu je lékař před problémem, jak rozlišit mezi základními možnými skupinami poruch stojících za projevem OVŘ. Jsou to především vývojová dysfázie, vývojová dysartrie, poruchy autistického spektra, poruchy sluchu a lehké mentální retardace. Ve svém zevrubném projevu mohou mít jmenované poruchy podobný výsledný obraz – symptom OVŘ. Současně je problematické rozlišení těžších forem dyslálie, i když v pravém slova smyslu OVŘ v rámci vývojových poruch řeči jen imituje.  Včasné rozlišení jednotlivých diagnóz projevujících se symptomem OVŘ je důležité pro racionální výběr dalších vyšetřovacích postupů a směřování správného způsobu léčby, kdy pro jednotlivé zmíněné diagnózy je filozofie terapeutického přístupu diametrálně odlišná.

V kapitole jsou akcentovány jen některé projevy a anamnestické údaje, které nás mohou rychle dovést k pracovní diagnóze. K detailní diagnostice je často nutná multidisciplinární spolupráce.

Cílem kapitoly je umožnit vyšetřujícímu lékaři jednoduchou zevrubnou orientaci v prvním kontaktu ve velmi složité problematice vývojových poruch řeči a poskytnout tak rychlý nástroj pro diferenciálně diagnostickou rozvahu. Je nutno dodat, že v praxi se setkáváme s výraznou individualitou patologických projevů (ve smyslu prolínání nebo nevyhraněnosti symptomatologie). Přesná diagnostika jednotlivých poruch vývoje řeči může být dlouhý a složitý proces, který nemusí vždy vést k přesné diagnóze. V takových případech je nutná velmi citlivá rehabilitace, která ctí potřebu a schopnosti dítěte v jeho hendikepu.

 

 

 

2. Základní anamnestické údaje v diferenciální diagnostice OVŘ

Odběr anamnestických dat je důležitou součástí diferenciální diagnostiky projevu OVŘ. V  tabulce X.1 jsou zvýrazněny některé anamnestické údaje, které považujeme za významné a často určující pro diagnostiku prvního kontaktu.

X.1 Základní anamnestické rysy OVŘ

Rodinná anamnézaVýskyt poruchy v rodiněIntelekt rodičů, sociální prostředí a vztahy
Osobní anamnézaOkolnosti těhotenství a poroduVývoj do 1. roku (opoždění celkové/izolované, vynechání, přeskočení stadií

První zvukový projev v prvních týdnech (nástup, rozvoj, zástava produkce)

Známky neurologického postižení (křeče, zakoukávání, spánek, hybnost…)

ŘečPrvní slova (není produkce, opoždění, přerušení, regrese)Slovní zásoba (aktivní, pasivní)

Struktury řeči (postižení roviny povrchové, hluboké, pragmatické)

Hybnost mluvidel (neobratnost, dyspraxie, neurologicky limitovaná hybnost)

Jiné dovednostiČistota (pleny, nočník)Sebeobsluha

Kresba (forma, obsah, prvky organicity)

Psychologické aspektyPoužití „Já“Hra (funkčnost)

Sociální komunikace (kontaktnost, reciprocita, vnímání autority, chápání emocí)

SluchReakce na zvuky (trvale, jen někdy, otáčení za zvuky, „Co?“…)

 

 

Úrovně řeči sledované při vyšetření:

– formální úroveň/povrchová struktura (výslovnost, melodika, tempo-rytmus);                                                                                                                                                – obsahová úroveň/ hloubková struktura (jazyk jako lingvistický systém, tj. slovní zásoba a významy (sémantika), gramatika (morfologie) a větná stavba (syntaxe);
– pragmatická rovina tj. schopnost řeč funkčně použít pro potřebu vyjadřování a komunikaci.

 

2.1  Dyslálie

Pro dyslálii je charakteristické jen čisté postižení artikulace/výslovnosti. Hybnost mluvidel a orofaciální oblasti lze charakterizovat jen jako neobratnost. Nejsou postiženy hloubkové struktury jazyka ani pragmatická rovina. Ostatní anamnestické údaje nejsou směrodatné a určující. Nevyskytuje se OVŘ v pravém slova smyslu, jelikož se jedná pouze o zpoždění ve smyslu dokončení vývoje artikulace jednotlivých hlásek.

2.2 Vývojová dysartrie

Vývojová dysartrie se nutně nemusí vyskytovat pouze v rámci syndromu DMO, setkáváme se s lehčími formami i mimo rámec tohoto syndromu. Mohou být přítomny jiné známky neurologického  postižení (křeče, zakoukávání, porušení hybnosti a spánku atd.).
V anamnéze nezřídka nacházíme nepříznivé perinatální okolnosti, nebo hereditární zátěž. V mluvním projevu je, dle charakteru neurologického postižení, narušena nejen výslovnost, ale i ostatní povrchové struktury řeči/prozodické faktory (rytmus, melodie, tempo). Při vyšetření hybnosti mluvidel a orofaciální oblasti sledujeme známky organické limitace v kvalitě a rozsahu hybnosti, nebo specifické organické projevy (např.: fascikulace, tremor, nebo rozšíření reflexní zóny jazyka, kdy dávivý reflex vyvolá i dotek na jeho přední třetině). Hluboké struktury řeči ani pragmatická rovina není postižena.

 

2.3 Vývojová dysfázie

U vývojové dysfázie nezřídka v anamnéze nacházíme nepříznivé perinatální okolnosti nebo hereditární zátěž. Často se setkáváme s postižením psycho-motorického vývoje do 1. roku charakteru izolovaného opoždění některého stádia, nebo jeho vynechání či přeskočení (často lezení). Po stránce sebeobsluhy bývá patrný problém s organizací různých činností (např. při oblékání).
Vývoj řeči je celkově opožděn, řeč je zasažena na všech úrovních. V popředí stojí postižení hloubkových struktur řeči a většinově postižení aktivní slovní zásoby v porovnání s pasivní, vyskytují se těžké poruchy výslovnosti. Neobratnost mluvidel a orofaciální oblasti má charakter dyskoordinace, orální dyspraxie. Časté je výrazné komolení slov nebo nedořečení delších slov (nezachovává počet slabik) v důsledku, poruchy krátkodobé verbálně akustické paměti (poruchy verbálně akustických vazeb). Rovina pragmatická může být postižena sekundárně. Na první poslech může být verbální projev dosti podobný vývojové dysartrii ve své špatné srozumitelnosti, co jí ale odlišuje jednoznačně, je postižení  vždy na úrovni povrchové i hloubkové struktury řeči. 

———————————————–souhrn—————————————————-

SROVNEJ – hybnostorofaciální oblasti:                                                                                                                                                       

Dyslálie – artikulační pohyb nemá motoricky „vycvičen“, nebo je nesprávně realizován.                                                                                                               

Vývojová dysartrie –  v artikulačním pohybu je organicky limitován dle charakteru neurologického postižení.                                                              

Vývojová dysfázie – bez zjevného organické limitace nezvládá nápodobu artikulačního pohybu ve smyslu dyskoordinace a orální  dyspraxie.

SROVNEJreprodukce slyšeného textu:                                                                                                                                                                

Dyslálie – při opakování textu uchová v paměti slyšené a opakuje jen s porušenou výslovností daných hlásek.                                                                                                                                                                                                                       

Vývojová dysartrie –  uchová v paměti slyšené, ale výslovnost je výrazněji postižena včetně melodiky, tempa, rytmu atd.                                                                                                                                                                                                            

Vývojová dysfázie – neuchová slyšené v paměti, reprodukce textu deformována, ve slovech jsou kráceny počty slabik, nebo je reprodukován jen začátek a /nebo konec věty.

—————————————————————————————————————–

 

2.4 Mentální retardace

U mentální retardace v anamnéze mohou být nepříznivé perinatální okolnosti i hereditární zátěž. Vývoj do 1. roku života je opožděn ve všech složkách. Mezi 3. – 4. rokem nezačíná užití „Já“, dítě o sobě nemluví v 1. osobě. Ostatní dovednosti, tj. pleny, sebeobslužnost jsou na úrovni psychického, nikoliv fyzického věku, toto patrné opoždění celkového vývoje je ve skutečnosti limitovaný vývoj. Také řeč je v rozvoji limitována psychickým věkem dítěte. První slova a další vývoj řeči na všech rovinách nastupuje opožděně a s rozdílným stupněm postižení. V popředí stojí nižší lexikálně sémantická úroveň projevující se menší aktivní i pasivní slovní zásobou i postižení výslovnosti ve smyslu dyslálie. Ostatní struktury a roviny řeči pak odpovídají mentálnímu stáří.

2.5 Sluchová vada

U sluchové vady je možný rodinný výskyt. V osobní anamnéze v prvních týdnech jsou první zvukové projevy patrny, u těžkých vad dochází následně k zástavě další produkce. První slova jsou opožděná, nebo nejsou vůbec (dle stupně sluchové vady). V případě vady získané v průběhu vývoje dítěte, je možné přerušení vývoje řeči. Je omezena aktivní i pasivní slovní zásoba. Řeč má narušenou především výslovnost, melodii a rytmus. Mluvidla mají v použití patrnou neobratnost. Ve skutečnosti sluchové postižení deformuje slyšený signál řeči a lidé s těžkou sluchovou vadou vlastně velice přesně napodobují slyšený zvuk a toho jsou schopni jen díky deformaci mluvidel při artikulaci. Pozorujeme zhoršené nebo nepřítomné reakce na zvuky. Použití „Já“ může být postiženo v souvislosti s postižením abstraktního myšlení.

2.6 Pervazivní poruchy / vysoce funkční autismus

Těžké formy autismu bývají většinou jednoznačně diagnostikovány již ve velmi nízkém věku. Z hlediska diferenciální diagnostiky je však náročné v předškolním věku rozlišit zejména vysoce funkční autismus, tedy poruchy autistického spektra s vyšší schopností adaptability v psychosociální rovině, kdy základní sociální schopnost a komunikace mohou být zachovány. V rodině je možný výskyt podobných poruch.  Vývoj do 1. roku může mít izolované opoždění nebo skokovost vývoje. Řeč je naprosto dominantně postižena po stránce obsahové (např. nonsenzuální mluva, echolalie) a pragmatické, i když nejsou vyloučeny projevy postižení na kterékoliv jiné úrovni.  Významně je postižena sociální komunikace – kontaktnost, reciprocita, vnímání autorit, vnímání polarit emocí. Oční kontakt může chybět, nebo je naopak ulpívavý, nebo bez komunikačního kontextu.  Hra je nefunkční, nemá strukturu, použití hraček je omezeno na jeden až dva předměty, které často nejsou hračkami v pravém smyslu slova. Převládá napodobování, není chápání pravidel. Výrazně charakteristickým znakem je ritualizace úkonů a činností běžného života. Patrná obliba zvláštních předmětů a činností. Časté jsou nepřiměřené reakce na zvukové podněty, nesnášenlivost hlasitých zvuků, nebo paradoxně dobré reakce na tiché a absence odezvy na hlasité.

———————————————————————————————————————————

Charakteristika autistického chování (zúžena diagnostická škála dle Boltona 1994 Opožděný vývoj řeči – nemluví ve větách do 3 let, slova do 2 let; poruchy artikulace; špatná sluchová analýza (rozklad).

Sociální deficit – chybí citové projevy, absence reciprocity a sociální dysfunkce.

Chování – zájmy (vyhraněné, sociálně nepatřičné, neobvyklé intenzity, absence jiných aktivit), rigidita, opakující se chování (nefunkční rituály, přílišné zaujetí pro určité předměty, motorická stereotypie, odmítání změn).

Postižení hry u poruch autistického spektra (PAS) PAS[VC1] 

Stereotypní a rigidní, nezájem o běžné hračky, fixace na 1-2 hračky, hra má úzký okruh, stereotypní zacházení s předměty, hračky nejsou živé (nemluví za ně), vydrží jen u stereotypní činnosti, kolektivní hry – vstupují nepřiměřeným způsobem.

_________________________________________________________________________________

 

3. Řeč a kresba

Kresba je jedním z významných, často opomíjených, faktorů v diagnostice prvního kontaktu. Kresba obdobně jako řeč odráží celkovou úroveň vývoje dítěte. Je sledována korelace mezi úrovní a postižením řeči s projevy v kresbě.

U kresby je hodnocena:                                                                                                                                                            

– formální úroveň, tj. jak je obrázek tvořen po stránce technické. Hledáme prvky organicity v kresbě.  Základní prvky organicity patří sklon postavy nebo jiné kolmé struktury větší než 95° a menší než 85° , disproporcionalita postavy, dvojité linie, přerušované nebo nenavazující linie, známky tremoru, silný nebo naopak slabý přítlak tužky.                                                                                                                                                                                      

– obsahová úroveň, tj. zejména použití detailů a je-li celkově obsah sdělení adekvátní věku a kulturně sociálnímu kontextu.

– projektivní hledisko, tj. jaké vnitřní stavy a pochody se projevují v kresbě. S projektivním hlediskem pracuje především klinický psycholog v rámci své diagnostiky.

 

 

———————poznámka——————————————————————

Vývojová stádia v kresbě u zdravého jedince

Do 1. roku – období skvrn 1.-2. rok – stadium čmáranic, projevy odpovídají prvním pokusům o chůzi.

2.-3. rok – stádium čárání, období náhodného realizmu. Dítě se snaží napodobit čárami tvary, v kresbě se objevuje záměr, který může být i jen náhodný, kresba dostává pojmenování.

3.-5. rok – stádium hlavonožců, univerzálních postav. Obrázek dostává význam, pro kresbu figury je charakteristická nejprve hlava a dolní končetiny, postupně se objevují horní končetiny a následně trup. Postavy jsou zobrazovány zepředu.  Figury a motivy jsou směřovány do vertikály.

5.-7. rok – intelektuální realizmus (nebo popisný symbolizmus). Dítě kreslí, co ví o kresleném objektu, nikoliv to co vidí, jedná se o kresbu charakteristických prvků. Formálně není většinově perspektiva, ale začínají se objevovat náklony od vertikály k horizontále.

7.- 9./10. rok – popisný realizmus. Dítě kreslí, co opravdu vidí, práce s perspektivou.

9. – 10. rok  – vizuální realizmus  

———————————————————————————————————-

Poznámka autora:

Pro následující srovnání a analýzu kresebného projevu dětí ve vztahu k poruše řeči byly voleny obdobné náměty a zhruba stejné věkové rozmezí dětí 4 – 6 let. Všechny děti ze sociálně podnětného prostředí a bez poruchy intelektu (s výjimkou srovnávací kresby pro podkapitolu mentální retardace). Kromě vlastní formální a obsahové úrovně jednotlivých kreseb sledujeme i průběh kresby ve smyslu posloupnosti vkreslování jednotlivých částí, organizaci kresby a jejího dokončení a případnou schopnost verbálního komentáře. Rozbory mají sloužit pro základní uvědomění rozdílů kresebného projevuv kontextu poruchy řeči. Samostatná ucelená diagnostika dětské kresby je složitá problematika v kompetenci psychologa.

 

3.1 Dyslalie a kresba

Řeč je postižena pouze na úrovni výslovnosti, také kresba je po obsahové a formální stránce nenarušena.

Obr. 3.1Obr.3.2


Obr. 3.1 Dívka 4,9 let. Námět: maminka.
Postava v ose vertikály, dodrženo základní tělové schéma: Hlava – trup – končetiny ve správné proporcionalitě. Detaily v obličeji včetně zorničky očí, detaily oblečení, symetrické dvojdimenzionální horní končetiny s prsty, správná lokace napojení k trupu. Nohy jednodimenzionální záměrně – komentář dítěte a vysvětlení, že maminka má hubené nohy. Průběh kresby: postava malována zvolna a postupně od hlavy směrem k dolním končetinám, v závěru detaily oblečení.

Obr. 3.2 Dívka 5,6 let. Námět: spontánní kresba po prožitku ztráty a nalezení pejska. V kresbě vyjádřena posloupnost příběhu v čase – serialita . Bohatý komentářvčetně verbalizace emocí.Průběh kresby: fáze příběhu malovány v logické plošné posloupnosti zleva doprava od shora dolů.  SROVNEJ!!! Vnímání seriality/ posloupnosti a plošně prostorové orientace bývá významně narušeno u dětí s vývojovou dysfázií.

 

3.2 Vývojová dysartrie a kresba

U vývojové dysartrie máme před sebou špatně srozumitelný projev, který  nemá významně postiženou slovní zásobu, gramatiku, ani větnou stavbu. Stejně tak není primárně postižená pragmatická rovina řeči. Totéž se zrcadlí i v kresbě, která v sobě nese prvky organicity, ta je dána závažností a charakterem neurologického postižení na úrovni motoriky. Jedná se především o postižení formální úrovně kresby. Obsahová úroveň a přenesení námětu do obsahu obrázku nemusí být významně narušeno.

Obr.3.3Obr.3.4

Obr. 3.3 Chlapec 4,5 let. Námět: sluníčko. Prvky organicity ve vedení čar a jejich nepřesném napojování, slabý přítlak tužky.  Významným faktorem ale je správná lokace sluníčka na horní plochu listu – „na oblohu“.  SROVNEJ!!! – níže rozdíly v kresbě stejného námětu u stejně starého dítěte s vývojovou dysfázií. Průběh kresby: malováno zvolna v posloupnosti sluníčko s paprsky, následně oblak, pak déšť.

Obr. 3.4 Chlapec 5,8 let. Námět: tatínek. Postava v mírném odklonu od vertikály. Tělové schéma: hlava – trup – končetiny v odpovídající proporcionalitě (zejména trup vůči dolním končetinám).  Končetiny jednodimenzionální, ale lokace jejich napojení k trupu správná.  Detaily v obličeji stroze, ale provedeny, náznak detailu oblečení. Prvky organicity ve vedení a napojení čar prstů a vlasů. Celkově „limitovaný“, ale klidně působící obrázek. Průběh kresby: postava malována postupně od hlavy směrem k dolním končetinám, s předem daným plánem a komentářem dítěte, že namaluje tátu po dovolené, v závěru vybarveno „opálení“.


 

Obr. 3.6Obr. 3.7

Obr. 3.6 Dívka 5,4 let, Námět: rodina.  Postavy zhruba v ose vertikály. Tělové schéma: hlava – trup – končetiny, disproporcionální. Jednodimenzionální končetiny, s pozvolným vývojem do dvojdimenzionálního provedení.  Detaily v obličeji formálně „neuměle“, ale provedeny, náznak oblečení. Celkově obrázek působí „limitovaně“, ale relativně klidně, se zřetelným tvůrčím plánem a komentářem, že rodina jde nakupovat. Průběh kresby: malováno v posloupnosti nejmenší postava, od hlavy s detaily k dolním končetinám, v závěru vlasy, po dokončení pravá postava stejným způsobem a stejně tak postupně zbylé dvě postavy vlevo.SROVNEJ!!!Posloupnost kresby postav u stejně staré dívky s vývojovou dysfázií viz. obr. 3.9 .

Obr. 3.7 Dívka 4,9 let. Námět: já.  Postava v mírném odklonu od vertikály. Tělové schéma: hlava-trup-končetiny zhruba ve správné proporcionalitě, končetiny dvojdimenzionální, asymetrická lokace horních končetin s nesprávným počtem prstů. Obsahově bohaté detaily obličeje i oblečení. Průběh kresby: malováno v posloupnosti – obličej včetně detailů a vlasů, pak tělo s končetinami, v závěru detaily oblečení a poslední sluníčko s náročnějšími dvojdimenzionálními paprsky.
                                                

3.3 Vývojová dysfázie a kresba

V řeči je sledodváno globální postižení na všech úrovních. Stejně tak i v  kresbě je hodnoceno postižení formy i obsahu. Po formální stránce v kresbě dominují prvky organicity, po obsahové stránce neschopnost přenesení námětu do konkrétního obsahu obrázku. Časté je nedokončení obrázku. Na řeči i v kresebném projevu je patrná základní charakteristika vývojové dysfázietj.- neschopnost koordinace a vytvoření plánu na různých úrovních projevu dítěte.

 

Obr.3.8Obr.3.9Obr.3.10

 

 

 


Obr. 3.8 Chlapec 4,5 let. Námět:“sluníčko“.
Zde na první pohled „chaotický“ neorganizovaný obrázek, druhotně vnímáme prvek organicity v nepřesném napojování čar. Průběh kresby:  nejprve namalováno největší sluníčko zhruba uprostřed papíru  – tato nesprávná lokace  značí poruchu plošně/prostorového vnímání  (orientace nahoře versus dole, střed, okraj atd..). Následovaly další kruhy –  další sluníčka s nedokončenými  paprsky, v závěru mráčky, jako poslední po upozornění jaké má sluníčko barvu řízeně domalováno  žluté sluníčko vlevo nahoře, na poslední prázdné ploše papíru. SROVNEJ!! Stejný námět stejně starého chlapce s vývojovou dysartrií viz.obr. 3.3.


Obr. 3.9 Dívka 5,4 let
. Námět: rodina. Prostřední postava s rotací od vertikály a od pomyslné horizontální osy (dojem poletování ve vzduchu). Tělové schéma: hlava – trup – končetiny v disproporcionalitě. Chybí detaily obličejové části, postava je bez oděvu, asymetrické jednodimenzionální končetiny s nesprávným počtem prstů. Prvky organicity v nesprávném napojování čar – nedotaženy, nebo přetaženy, kruhy neuzavřené, nebo uzavřené nepřesně. Celkově obrázek působí chaoticky a neuspořádaně v obsahu i formě.Průběh kresby: postavy malovány bez logické posloupnosti, nejdříve namalován izolovaný prostřední a pravý kruh jako dvě hlavy, pak vlasy a trup prostřední postavy, pak hlava levé postavy s očima a ústy, pak oči zbylých dvou obličejů bez úst (ústa domalována na samý závěr až po upozornění), pak nebe a postupně chaoticky zbylé části postavy, u levé postavy nedokončená horní končetina. Obrázek malován bez komentáře.

Obr.3.10 Dívka 5,2 let. Námět: maminka a já. Prvky organicity ve vedení čar, jednodimenzionální končetiny s asymetrickou nesprávnou lokací připojení k trupu a nesprávným počtem prstů. Průběh kresby: postavy malovány v posloupnosti dva kruhy, pak obličej maminky bez uší a vlasů, šaty a končetiny, pak obličej druhé postavy bez uší a vlasů, šaty a končetiny, po upozornění, že tam něco chybí oběma postavám domalovány uši s detailem náušnic a vlasy, chybějící pravou horní končetinu velké postavy již nezaregistrovala, malováno rychle a bez komentáře.

 

Pozn. V  případě těžkého stupně poruchy, nebo v raných stádiích kresby je velmi složité odlišit kresbu dítěte s vývojovou dysartrií a vývojovou dysfázií, protože v patologii mohou splývat a  obrázky jsou stejně, nebo podobně „nečitelné“. Použité ukázky jsou charakteristické pro lehčí až středně těžké vady.

3.4 Mentální retardace a kresba

Mentální retardace je postižení vývoje řeči charakteru jeho limitace vzhledem k psychickému věku, nikoliv opoždění, které lze vztahovat při pohledu jen na chronologický věk. V řeči dominuje obsahová chudost, ostatní struktury odpovídají mentálnímu stáří.  Kresba není postižena výrazně po formální stránce, ale především po stránce obsahové, opět dle úrovně psychického věku.

 

Obr.3.11


Obr. 3.11 Dívka 10,5 let, lehká MR. Námět: maminka a já.
Obsahově chudá, infantilní kresba vzhledem k věku, disproporce v tělovém schématu hlava – tělo – končetiny a jejich délka. Formálně v liniích čar bez prvků organicity, přesné uzavření kruhu, ale nesprávná lokace napojení končetin, prsty ve správném počtu, ale jednodimenzionální.  Průběh kresby: nejdříve tráva s květinami, pak postava od hlavy s jejími detaily k dolním končetinám, které nevěděla kam umístit, v závěru obloha s detaily. Komentář k obrázku, že maminka se už nevleze.

3.5 Pervazivní poruchy / vysoce funkční autismus a kresba

V řeči se lze setkat s obrazem postižení všech struktur, ale  naprosto dominantní je postižení obsahu a pragmatické roviny, tedy schopnosti použít řeč k sociální interakci. Stejně tak i kresba je postižena především po stránce obsahové. Plán i výsledná realizace může být naopak velice precizní, je-li ovšem v zorném poli zájmu daného jedince.

Obr.3.12

Obr. 3.12Chlapec 9 let. Námět: ulice. Jednoduchá, ale svým způsobem precizní kresba. Opakující se motiv, který se stal středem momentálního zájmu. Komentář o jaký typ vozidel se jedná, schopnost zpětného přesného dekódování obsahu obrázku.

 

—————————————————–souhrn————————————————————————–

SROVNEJ:

Vývojová dysartrie je porucha cílové realizace se schopností tvorby plánu v řeči i kresbě. Vývojová dysfázie je poruchou plánu a koordinace cílové realizace řeči i kresby.
Poruchy autistického spektra jsou charakterizovány dezorientaci na úrovni významů, obsahu, sociální interakce s obdobnými projevy v řeči i kresbě.

 

________________________________________________________________________

 

Narušená obsahová stránka kresby u vybraných poruch:

Poruchy sluchu – zvýraznění úst  nebo uší, postavy bývají hřmotné.

DMO – porušení vnímání tělesného schématu.

Mentální retardace (lehká) – převaha praktického a konkrétního nad abstraktním, převládá v myšlení egocentrismus nad objektivitou.

Pervazivní poruchy / PAS – mohou být charakteristické detaily, spirály, čáry připomínající koleje, pavučiny. Kresba různorodých předmětů, které nemají vzájemný vztah. Nebo zaměřenost na jedno téma, které je současně i středem jeho zájmu

___________________________________________________________________

 

Tab. X. nejdůležitější diferenciálně diagnostické faktory u OVŘ                                                                 

 (+/- může a nemusí být postiženo, – není postiženo)

dysláliedysfáziedysartriePASretardacevada sluchu
Vývojdo 1 rokuizolované opoždění,přeskočeníIzolovanéopožděníopožděnovše
První slovaopožděnýnástup+/-opožděný nástupopožděný nástup
Slovní zásobapostiženaaktivní+/-limitacepostižena aktivníi pasivní
Výslovnostpostiženapostiženapostižena+/-+/-postižena
Řeč -melodika, rytmus, tempo+/-postiženapostižena
Řeč – hloubkové strukturypostižena+/-postižena+/-
Řeč – pragmatickárovina+/-+/-obsahově+/-
Postižení kresby formai obsahFormaobsahobsah
Sebeobsluhaorganizacea plán+/-opoždění celkové
„Já“opožděno,nenastává
Sociální komunikacedezorientace
Hranefunkční
Reakce na zvuky+/-, nepřiměřené reakcepostižena

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

————————————————————————————————————————————-Souhrn————-

OVŘ je symptom, který doprovází (nebo imituje) různé vývojové poruchy řeči.

Dyslálie je porucha koncové realizace hlásek  charakteru neobratnosti nebo špatného artikulačního návyku.

Vývojová dysartrie je porucha koncové realizace hlásek z důvodu neschopnosti/nemožnosti  ovládat mluvidla charakteru limitace v důsledku organické neurologické etiologie. Postižena je výslovnost a povrchové struktury řeči.

Vývojová dysfázie je porucha koordinace a plánu mluvního projevu. Postiženy jsou povrchové i hloubkové struktury řeči.

PAS je dezorientace ve funkčním  použití řeči. Jedná se o necharakteristické postižení pragmatické, hloubkové a povrchové roviny řeči .

—————————

 

 

 

Literatura:

Lechta, V. a kol.: Diagnostika narušenej komunikačnej schopnosti, Osveta, Martin, 2002, s. 122-136, s.176-181

Lowe, R., Webb, W.: Mozek a řeč, Portál, 2009, s. 103-115, s. 125-142, s. 193-308

Kulišťák, P.: Neuropsychologie, Portál, Praha, 2003, s.171-178
Průcha, J.:  Dětská řeč a komunikace – poznatky vývojové psycholingvistiky, Grada, Praha, 2011, s. 51-85

Rafajdusová, M., Mikulajová, I .: Vývinová dysfázia, špecificky narušený vývoj reči, Bratislava, 1993 , s.89-177

Roseline, D.:  Kresba jako nástroj poznání dítěte, Portál, Praha, 2008                         

Škodová, E.:  Klinická logopedie, Portál, Praha, 2003

Švancara, J. a kolektiv: Diagnostika psychického vývoje, Avicenum, Praha, 1980, s. 203 – 315
Thorová, K.: Poruchy autistického spektra, Portál, Praha, 2006, s. 50-192                       

Vágnerová,M.:  Vývojová psychologie, Portál, Praha, 2000,s.  91-115                                                                                             

Vyskotová,J., Macháčková,K.: – Jemná motori